Předpověď

 Nepředpokládám že mě potřebuješ 

Čas nám vypršel, už mě nemilujíš.

Každá pohádka čeká na ukončení.

Princezna v pěnou, princ se šťastně žení.

A někdo trpí se střepem, věčné v hrudí. 

A někdo se polibkem v trnní zámek budí.

Byl dan ní čas kdy milování bylo píseň 

Teď být nablízku mění vášeň v tíseň 

A podzim klepe, a s kostlivkou rukou 

mě bere venku na přežití bez záruky.

Bolí me vše, a mrznutí jen začátek 

 pak přijde bida, tma a nedostatek.

Ale je lepe býti celá a nedokonalá 

místo z povinnosti abych zůstala. 

A budou klovat,  budu ta na řadě,

i přivolána budu, pálena na kládě.

Protože každá byla vždy nevěrná 

a kazda měla sny a křídla černá.

Návrat havrany hejna nekonají 

volají kříkem, truchlí ale odlétají.

Po klade jen roztavené kování...

A prach ve větru, úsvit ranní shání...

* * *

Noc si oblékla černé šaty 

a trva dele než život, 

a vítr se ozýva ostrý,

jak výkřik, smutní ženě.

Zima se blíží. Nic víc než drobky lásky.

Nejasné hádky a rozbité kletby.

Svět je zrcadlo, na kusy prasklo...

 A z měsíci krvácí stužka... 

Nic víc než ty, havran a režná rána.

...

 Kde vítr vane

 kapraď sklání listí v stínu. 

V temnotě den se noří 

jak jiskra neutekla od osudu

když noc se blíží, všechno pohasíná. 

Jen kapraď v temnotě pročítá 

pod smrků denní svit nevítá.

Jen kapky rosy ji objímají 

Jen mech ji deku vábí 

jen vítr vane

sbohem v píseň zpívá 

pro srdce v kořenech 

které kapraď skrývá 

Letní sen

 Na kopcích ztichlá tma ulehla 

do naha se ze svého plášťe svlékla. 

Zněl šepot listu, přivolaval bliže

brokáty slunce v padu šli do břize.

Má touha v náruče večera odevzdána

sebrala seno a usnula do oregana.

Kde píseň smutná cvrčci z lásky hralí

pod hvezdy co kaňky s tuží ńakapali. 

Růžový keř o který se mi tiše zdalo

byl jen nokturno, přání co se neudálo.

Ostružiník bez květu, s ostří trní budí 

po kratké noci, v hrudniku vychod rudý.

. . .

Jako růže k růží zní... 

Dech noci kdy snění denní mizí. 

Kde v koutě láska dříme, 

kde lidská touha bývá břímě

co táhne duše do zahubí. 

Když marná se zapře osudu 

hledající zpětné zplaní 

tam kde opětování 

není ...

* * *

 Zamilujeme se ale ne do sebe. 

V rytmu deště do kvetoucí pohled jara...

...do červenající se oblohy.

Do neznámého

a do neznámou, 

zamilují me se.

Do nádechu ve chladem rána, 

do vůně teple kávě.

Kdy rano u kavárna vysedáva 

s bloček, s růžoví pastelky

A čeka že jí řekneš o Vltavě.

Kde možná čas na chvíli se zastavi. 

A ty nebudeš jako dřív. 

A bude ona, listek z tulipánu 

Jak předpověď, 

uvěříla ve tvých dlaních.

Случка ... Nehoda...

Садя цветя, а вече теб те няма.
Мушкати с морави гердани
копая стръкчетата с лопата
а ти измислица боляща в душата
си тяло хвълено оттатък

която ми омръзна да държа.

Решавам просто да те засадя.

Кошмарите си идват у дома...

Поникват във саксиите с цветя

обагрени  в зловестност думи

а аз седя омърляна пред тази яма
момиче на балкона от измама

което силно мрази в червено.

Да те забравя просто е решено. 

Опирам се о парапета.

Готов си скъпи, но си парчета. 

Sázím květiny a ty už nejsi.

Muskati s červenými náhrdelníky,

vykopávám její stonky rýčem

a ty jsi iluze která bolí v duši,

tvé tělo ale v dálce nic ne tusí,

a  už mě tak nebaví tě tam držet.

Rozhodla jsem, jednoduše tě zasazit. 

Noční potvory už se vracejí domů...

Do záhonu  vykopám  tmu 

obarvení zlověstnými slovy, 

 zíram unavená před touhle jámou.

Jak dívka jsem nevinná ale klamu

Jen nenávidím v barvu rudou

Zapomenout na tebe prostě budu

o zabradli opřít te musím

Teď jsme milačku jenou dva

do Prčic ty jsi ale na kusy.