Скръбта е дреха.
Сутрин отварям гардероба
и там виси само тя, сива,
прозрачно-тиха,
болезнено груба материя.
Плаши ме.
Нямам избор. Избирам я.
И я нося цял ден.
Всеки ден, докато изчезна аз,
а остане тя.
Smutek je oděv.
Ráno otevřu skříň
visí tam celý šedý,
průhledný, tichý
bolestivě hrubý materiál.
Děsí mě to.
Nemám na výběr, oblékam se.
A nosím ho celý den.
Každý den.
Já se ztracím
a on zůstáva.
