Kde vítr vane
kapraď sklání listí v stínu.
V temnotě den se noří
jak jiskra neutekla od osudu
když noc se blíží, všechno pohasíná.
Jen kapraď v temnotě pročítá
pod smrků denní svit nevítá.
Jen kapky rosy ji objímají
Jen mech ji deku vábí
jen vítr vane
sbohem v píseň zpívá
pro srdce v kořenech
které kapraď skrývá
