Развълнувано ....

В мига на непосилна жажда
ела и утоли я ти. 
Духът ми мрака го прояжда,
бушуват бледите очи.

Заливат ме една след друга
убиват ме безчет вълни.
И после в самотата луда
крещя: Ела ме прегърни. 


Ve chvíli nesnesitelné žízně
tak přijít a tý  jí uhasí.
Tmu, duše kouše soudně
zuří mé oči když nespi. 

Najíždí  jedná,  druhá
zabij mě bezpočet vlny.
A pak v samotě bláznivé
volám:  pojď  mě obejmi.