Пиано ... Klavir

В шепи е събран дъжда.
Клавишите са прекалено близо
докосна ли ги ще болят,
ще се разплачат между пръстите.

Дъждът е мълчалив минор,
не свири, а тече по нотите.
Преди да го отроня бе простор 

сега е стон утихващ в локвите.

Така и не успях да надживея
на капките последното пътуване
изсвиреният тон е без завръщане
въздишка неизпълнена в целуване.

Не свиря вече, вече не валя
останаха ми толкова клавиши
но не умея ноти да чета.
В междуредията чувам вишни
с отлитащи листенца
и пианото ти...

Déšť se sbírá v plnými hrstmi.

Klávesy jsou příliš blízko

když se jich dotknu, budou bolet.

Budou plakat mezi prsty.

Déšť je tichý nebeský moll,

Nehraje, ale plyne po notách, 

než se utrhl zhora,  byl prostor. 

Teď je sténání hynoucí v kalužích.

Nikdy se mi nepodařilo nelítovat

poslední cestu dešťových kapеk. 

Ten přehrávaný tón bez návratu, 

povzdech nenaplněný polibkem.

Nelítovat že už nehraji, neprším 

Zbývá mi tolik málo klavesu

ale já neumím číst noty.

Mezi řádky slyším třešně

s poletujícími okvětními lístky

z tvého klavíru...