Na kopcích ztichlá tma ulehla
do naha se ze svého plášťe svlékla.
Zněl šepot listu, přivolaval bliže
brokáty slunce v padu šli do břize.
Má touha v náruče večera odevzdána
sebrala seno a usnula do oregana.
Kde píseň smutná cvrčci z lásky hralí
pod hvezdy co kaňky s tuží ńakapali.
Růžový keř o který se mi tiše zdalo
byl jen nokturno, přání co se neudálo.
Ostružiník bez květu, s ostří trní budí
po kratké noci, v hrudniku vychod rudý.
