Случка ... Nehoda...

Садя цветя, а вече теб те няма.
Мушкати с морави гердани
копая стръкчетата с лопата
а ти измислица боляща в душата
си тяло хвълено оттатък

която ми омръзна да държа.

Решавам просто да те засадя.

Кошмарите си идват у дома...

Поникват във саксиите с цветя

обагрени  в зловестност думи

а аз седя омърляна пред тази яма
момиче на балкона от измама

което силно мрази в червено.

Да те забравя просто е решено. 

Опирам се о парапета.

Готов си вече скъпи, на парчета. 

Sázím květiny a ty už nejsi.

Muskati s červenými náhrdelníky,

vykopávám stonky rýčem

a ty jsi iluze která bolí v duši,

tvé tělo ale v dálce nic ne tusí,

a  už mě tak nebaví tě tam držet.

Rozhodnuta jsem, jednoduše tě zasazit. 

Noční potvory už se vracejí domů...

Do mích květináču kliči tmou

obarvení zlověstnými slovy

já zíram spinavá před touhle jámou.

Jak dívka na balkoně klamu

která nenávidí v barvu rudou

Zapomenout na tebe prostě budu

o zabradli opřít unavu musím

Teď jsme milačku jenou my dva

do Prčic ty jsi ale na kusy.   

...

Навън бушува буря, 
изтръгва нарцисите от лехите ми
и учи ме да съм кокиче

и да те обичам в бурите. 

Venku zuří bouře, 

trhá narcisy z mých záhonů

A učí mě být sněženku,

milovat tě v bouřích.

Приказка за ламята - Pohadka pro draka

Тя идва в душата ти от мрака

и има мъничко ключе на шията

но не e крехкa, а e черен дракон  

 и носи неизказана повеля. 

Тегнее сивата мъгла отгоре 

над мрачините се разтила сянка

над снежните върхари прелетява. 

Такава тайна има да ти каже

за острите парчета под гърдите. 

Не притежава разкаяние 

покорство няма пред земята,

намира и си къса ябълки

от всички едемови градини

А принцове със мечове не я очакват

не помнят вече как изглежда

и че ламята не с люспеста гърбина,

а че е  Дева огнено засмяна

и че е лесна за улавяне с поглед

и лесна за убиване със думи

и че била така е прокълната,

да бъде наранена с необичане. 

Заключена от малкото ключе

през девет планини в десета

е тайната на нейното сърце,

Изпуснато парченце стъкълце.

Счупено. 

Přichází do tvé duše z temnoty

na krku nosí malý klíček.

Ale není křehká, nýbrž černý drak,   

a nese to co tě v nocí straší. 

Šedá mlha se  nahoru vznáší 

nad šerem se rozprostírá stín

přes zasněžené vrcholky letí. 

Takové tajemství ti má říct.

Ostrých střepů v hrudi jsou. 

Nemá výčitky svědomí,

žádnou pokorou  před zemí, 

najde a utrhne každé jablko

ze všech zahrad Edemu.

Knížata s meči jí neočekávají

už si nepamatuji, jak vypadá

a že dračice nemá šupinatý hrb,

ale že je pana s ohnivým úsměvem 

že je snadné jí zachytit pohledem

že je lehce jí zabit slovem

a že byla tak zakletá.

Být zraněná s neláskou. 

Zamčené malým klíčem

přes devět hor v desáté

je tajemství jejího srdce. 

Upadlý kousek skla.

Rozbítý. 

Inspirace: 

Dlouhou tmou jdou

 smutnou řadou tu pouhou, 

Vesele jelen se nesměle směje, 

Bílých již myších my vidíc li v cíli, 

Lákavá lanka nám zář v hlavách jásá