Случка ... Nehoda...

Садя цветя, а вече теб те няма.
Мушкати с морави гердани
копая стръкчетата с лопата
а ти измислица боляща в душата
си тяло хвълено оттатък

която ми омръзна да държа.

Решавам просто да те засадя.

Кошмарите си идват у дома...

Поникват във саксиите с цветя

обагрени  в зловестност думи

а аз седя омърляна пред тази яма
момиче на балкона от измама

което силно мрази в червено.

Да те забравя просто е решено. 

Опирам се о парапета.

Готов си вече скъпи, на парчета. 

Sázím květiny a ty už nejsi.

Muskati s červenými náhrdelníky,

vykopávám stonky rýčem

a ty jsi iluze která bolí v duši,

tvé tělo ale v dálce nic ne tusí,

a  už mě tak nebaví tě tam držet.

Rozhodnuta jsem, jednoduše tě zasazit. 

Noční potvory už se vracejí domů...

Do mích květináču kliči tmou

obarvení zlověstnými slovy

já zíram spinavá před touhle jámou.

Jak dívka na balkoně klamu

která nenávidí v barvu rudou

Zapomenout na tebe prostě budu

o zabradli opřít unavu musím

Teď jsme milačku jenou my dva

do Prčic ty jsi ale na kusy.