 | |
|
По устните ми плува страх
между петната обич, са петна от грях
прочитам редовете бели
редици букви, запетая, точка.
Зелена беше моята рокля
а ти ми обеща да пишеш.
Но днеска пиеш и мълчиш
в петък тихото е скъпо,
а аз на кредит не живея.
На думи лесно обедняваш.
Наливам ти и ти прощавам,
а после плащам сметки в пъти.
Седя и любопитно сричам
във вестника от трети лист
от малка, некролозите обичам
и се заслушвам в оня плътен глас:
ЖИВОТА ТИ Е ШИБАНА ПРЕДСТАВА
А под асмите в сянка синя, философи
седят и хвърлят карти и ти взимат попа
(така по навик аз подмятам строфи)
преди да раздадат асата, дръзко пият,
филжданче, две с гроздова ракия.
Така и не ми каза, но разбрах...
след покера си тръгваш за у вас,
а мен ми писна да чета,
и без това зад вестника рева...
от редовете с думите - опечалени.
Гласа ми шепне: ГУБИШ ВРЕМЕ.
От положителни герои ми се повръща
не спиш с омъжени и не разваляш къщи.
По дяволите, ти си тръгвай аз оставам
ще си приказвам с НЕГО тук, до зазоряване.
Na rtech mi plave strach
mezi skvrnami lásky jsou skvrny hříchu.
Přečetla jsem si bílé řádky
Řádky písmen, čárka, tečka.
Zelené byly mé šaty.
A slíbil jsi, že mi napíšeš.
Ale dnes piješ a mlčíš
V pátek je ticho drahé,
a já nežiji na dluh.
Je snadné zchudnout o slova.
Nalévám a odpouštím ti,
a pak platím účty v násobcích.
Sedím a zvědavě slabikují
v novinách na třetí stránce
Nekrology miluji už od dětství.
A posloucham ten silný hlas:
TVŮJ ŽIVOT JE ZKURVENÁ PŘEDSTAVA
A pod osikami v modrém stínu filozofové
sedějí, házet karty a berou tvého krále.
(takhle ze zvyku házím řádky)
Než rozdají eso, směle se napijí,
štamprle, dvě s hroznovou pálenkou.
Nikdy si to neřekl, ale já to pochopila...
Po pokeru odjíždíš domů,
Mě take už nebaví číst.
Stejně za novinami bulim,
z řádků se slovy - zarmoucený.
Hlas mi šeptá: ZTRÁCÍŠ ČAS.
Z kladných postav se mi chce zvracet
Nespíš s vdanými ženami a nerozbjíš rodiny.
Sakra, jdí do prdelé, já zůstanu.
Budu si tu s NÍM povídat až do rána.
SMRT je fiktivní postava z děl Terryho Pratchetta a vždy když mluvi pismena jsou VELKÉ. Nemá hlasivky, takže když hovoří, člověk neslyší přicházet jeho slova zvenku, ale pouze si je uvědomuje ve své hlavě. V knihách o Zeměploše je to vyznačeno tak, že jeho slova jsou sázena kapitálkami. Zvuk jeho hlasu se přirovnává k dunícímu olověnému víku rakve či k ozvěně hrobky. Jeho typickým rčením je pak: DNES TY.
