1.04.2018 г.

Вали


Acrylic paint on a canvas (45X60m.)
Combined technique.
Original authorship work.


Пак чувам шепот,
вън снега
с липите си говори
и пада в хладните ми нощи
на парцали.
И няма да я чакам пак отново
и не е тази младост в зелено
тя предвеликденски се провали
и аз умрях от пролет.
И никнат в мене мартенски треви
във тихият им шепот нощем ставам,
по-плаха от сърните
и не дишам,
а те между ребрата ми напират
и раснат по посока на небето.
Снега обаче ми спести тъгата
и я натрупа в преспи бели
но не в косите ми,
под уличните лампи
оредели.

Znovu slyším šepot, 
venku... sníh  
mluví s lipami,
a padá v mých chladných nocích těžce.
Na mládí teď nebudu čekat
a neni jako dřív vše v zeleném, 
když sněží  smutné před Velikonoce.
Truchlim.
Nej těžce se umírá vždy na jaře, 
když v duši klíčí březnové trávy.
V jejich tichém šepotu já znovu v noci bývám ještě plaší než srny. 
A nedýchám,
a trávy dále rostou mezi mimi  žebra,  
vždy v tichosti
 směrem k nebi. 
Sníh tak nevratně mě obral o smutek 
nesčetné slova měl ve závějí.
Už nejsou sněžní moje vlasy 
Vše teď leží pod pouličními lampami, 
osamělí.




Няма коментари:

Публикуване на коментар

Епилог - Epilog

Кажи ми, че съм мимолетна и съдбовна, дете на лятото че съм, капризна пеперуда, и че се давя във позлата и охолство. Три реда из...