26.09.2019 г.

Молитвата на домакинята - Modlitba hospodyně




Сутрините са така мокри, че не се побират в  приборника.
Отвореният прозорец свети, питам го дали помни зимата.
Мълчи. Прозорците са празните очи на улицата. 
Подреждам, не понасям нарисувани сърца в прахта.
Събирам трохите, с това ще заслужа вечен живот.
Две обувки от кукли на пода, жълта и розова, 
имат чувства като цвета си, наивни глупачки. 
Кльощавите крака на Барбито се подават под леглото
ритуалното убийство от вчера, невротичка. 
Коричката студена сметана застрашително се клати в кафето ми.
Дали сърдечните заболявания са заради мазнината в неизмитият тиган.
Във всяко ъгълче има толкова любов, че да те заболи панкреаса. 
Анорексичните паяци се клатят молитвено за винарки.
Ябълките гният, молитвите ви ще бъдат чути, шибаняци, 
после ви чака бездънният търбух на прахосмукачката.
Парцала мирише на оцет, като напоената гъба на Христос,
заличавам с нея излишните отпечатъци и чувства.
Спасението е утеха пред мърсотията на света,
изливам водата и я следвам в канала.
Гниещи човешки излишъци, непотребности.
Безпризорни косми, гени от миналото.
Освободена материя.
Вдишвам, няма паника всичко е подредено.
Издишвам, всяко нещо е на мястото си.
Освен мен. 


Rána jsou tak mokrá, že se nevejdou do příborníku. 
Otevřené okno svítí, ptám se ho, jestli si pamatuje zimu.
Mlčí. Okna jsou prázdné oči ulice. 
Uklízím, nesnáším namalovaná srdíčka v prachu.
Sbírám drobky, za ně si zasloužím věčný život.
Na podlaze leží dvoje střevíčky pro panenky, žluté a růžové, 
mají city jako jejich barva, naivní hlupáčki.
Pod postelí vyčnívají hubené nohy Barbie,
včerejší rituální vražda, neurotička.
Škraloup studené smetany se mi v kávě hrozivě pohoupuje.
Je srdeční onemocnění způsobeno tukem z neumyté pánvi.
V každém koutě je tolik lásky, že z toho mě bude bolet slinivka. 
Anorektičtí pavouci se modlitebně uctívají octomilky. 
Jablka hnijí, vaše modlitby budou vyslyšeny, zmrdi, 
pak vás čeká bezedný žaludek vysavače.
Hadr je cítit octem, jako Ješivová namočená houba,
a setřu s ním nadbytečné otisky a pocity.
Spása je útěchou, před špíně světa.
Vyliji vodu a sleduji ji do odtoku. 
Hnijící lidské přebytky, zbytečnosti.
Zatoulané vlasy, geny z minulosti.
Osvobozená mrtvá hmota.
Nadechnu se, žádná panika, všechno je uklizeno. 
Vydechnu, každá věc je na svém místě.
Kromě mě.




3.03.2019 г.



Скръбта е дреха. 
Сутрин отварям гардероба
и там виси само тя, сива, 
прозрачно-тиха, 
болезнено груба материя. 
Плаши ме. 
Нямам избор. Избирам я. 
И я нося цял ден. 
Всеки ден, докато изчезна аз, 
а остане тя.

Smutek je oděv.
Ráno otevřu skříň
visí tam celý šedý, 
průhledný, tichý
bolestivě hrubý materiál. 
Děsí mě to. 
Nemám na výběr, oblékam se.
A nosím ho celý den. 
Každý den.
Já se ztracím
a on zůstáva.


10.01.2019 г.

Пиано ... Klavir


В шепи е събран дъжда.
Клавишите са прекалено близо
докосна ли ги ще болят,
ще се разплачат между пръстите.

Дъждът е мълчалив минор,
не свири, а тече по нотите.
Преди да го отроня бе простор 
сега е стон утихващ в локвите.


Така и не успях да надживея
на капките последното пътуване
изсвиреният тон е без завръщане
въздишка неизпълнена в целуване.

Не свиря вече, вече не валя
останаха ми толкова клавиши
но не умея ноти да чета.
В междуредията чувам вишни
с отлитащи листенца
и пианото ти...

Déšť se sbírá v plnými hrstmi.
Klávesy jsou příliš blízko
když se jich dotknu, budou bolet.
Budou plakat mezi prsty.

Déšť je tichý nebeský moll,
Nehraje, ale plyne po notách, 
než se utrhl zhora,  byl prostor. 
Teď je sténání hynoucí v kalužích.

Nikdy se mi nepodařilo nelítovat
poslední cestu dešťových kapеk. 
Ten přehrávaný tón bez návratu, 
povzdech nenaplněný polibkem.

Nelítovat že už nehraji, neprším 
Zbývá mi tolik málo klavesu
ale já neumím číst noty.
Mezi řádky slyším třešně
s poletujícími okvětními lístky
z tvého klavíru...



...

 Kde vítr vane  kapraď sklání listí v stínu.  V temnotě den se noří  jak jiskra neutekla od osudu když noc se blíží, všechno pohasíná.  Jen ...