Скръбта е дреха. 
Сутрин отварям гардероба
и там виси само тя, сива, 
прозрачно-тиха, 
болезнено груба материя. 
Плаши ме. 
Нямам избор. Избирам я. 
И я нося цял ден. 
Всеки ден, докато изчезна аз, 
а остане тя.

Smutek je oděv.

Ráno otevřu skříň

visí tam celý šedý, 

průhledný, tichý

bolestivě hrubý materiál. 

Děsí mě to. 

Nemám na výběr, oblékam se.

A nosím ho celý den. 

Každý den.

Já se ztracím

a on zůstáva.