Молитвата на домакинята - Modlitba hospodyně

Сутрините са така мокри, че не се побират в  приборника.

Отвореният прозорец свети, питам го дали помни зимата.

Мълчи. Прозорците са празните очи на улицата. 

Подреждам, не понасям нарисувани сърца в прахта.

Събирам трохите, с това ще заслужа вечен живот.

Две обувки от кукли на пода, жълта и розова, 

имат чувства като цвета си, наивни глупачки. 

Кльощавите крака на Барбито се подават под леглото

ритуалното убийство от вчера, невротичка. 

Коричката студена сметана застрашително се клати в кафето ми.

Дали сърдечните заболявания са заради мазнината в неизмитият тиган.

Във всяко ъгълче има толкова любов, че да те заболи панкреаса. 

Анорексичните паяци се клатят молитвено за винарки.

Ябълките гният, молитвите ви ще бъдат чути, шибаняци, 

после ви чака бездънният търбух на прахосмукачката.

Парцала мирише на оцет, като напоената гъба на Христос,

заличавам с нея излишните отпечатъци и чувства.

Спасението е утеха пред мърсотията на света,

изливам водата и я следвам в канала.

Гниещи човешки излишъци, непотребности.

Безпризорни косми, гени от миналото.

Освободена материя.

Вдишвам, няма паника всичко е подредено.

Издишвам, всяко нещо е на мястото си.

Освен мен. 

Rána jsou tak mokrá, že se nevejdou do příborníku. 

Otevřené okno svítí, ptám se ho, jestli si pamatuje zimu.

Mlčí. Okna jsou prázdné oči ulice. 

Uklízím, nesnáším namalovaná srdíčka v prachu.

Sbírám drobky, za ně si zasloužím věčný život.

Na podlaze leží dvoje střevíčky pro panenky, žluté a růžové, 

mají city jako jejich barva, naivní hlupáčki.

Pod postelí vyčnívají hubené nohy Barbie,

včerejší rituální vražda, neurotička.

Škraloup studené smetany se mi v kávě hrozivě pohoupuje.

Je srdeční onemocnění způsobeno tukem z neumyté pánvi.

V každém koutě je tolik lásky, že z toho mě bude bolet slinivka. 

Anorektičtí pavouci se modlitebně uctívají octomilky. 

Jablka hnijí, vaše modlitby budou vyslyšeny, zmrdi, 

pak vás čeká bezedný žaludek vysavače.

Hadr je cítit octem, jako Ješivová namočená houba,

a setřu s ním nadbytečné otisky a pocity.

Spása je útěchou, před špíně světa.

Vyliji vodu a sleduji ji do odtoku. 

Hnijící lidské přebytky, zbytečnosti.

Zatoulané vlasy, geny z minulosti.

Osvobozená mrtvá hmota.

Nadechnu se, žádná panika, všechno je uklizeno. 

Vydechnu, každá věc je na svém místě.

Kromě mě.