Няма защо... Žádný důvod...

       

(45X65m.)
Original authorship work.

По устните ми плува страх
между петната обич, са петна от грях
прочитам редовете бели
редици букви, запетая, точка.
Зелена беше моята рокля
а ти ми обеща да пишеш.

Но днеска пиеш и мълчиш
в петък тихото е скъпо,
а аз на кредит не живея.
На думи лесно обедняваш.
Наливам ти и ти прощавам,
а после плащам сметки в пъти.

Седя и любопитно сричам
във вестника от трети лист
от малка, некролозите обичам
и се заслушвам в оня плътен глас:
ЖИВОТА ТИ Е ШИБАНА ПРЕДСТАВА
А под асмите в сянка синя, философи
седят и хвърлят карти и ти взимат попа
(така по навик аз подмятам строфи)
преди да раздадат асата, дръзко пият,
филжданче, две с гроздова ракия.

Така и не ми каза, но разбрах...
след покера си тръгваш за у вас,
а мен ми писна да чета,
и без това зад вестника рева...
от редовете с думите - опечалени.
Гласа ми шепне: ГУБИШ ВРЕМЕ.
От положителни герои ми се повръща
не спиш с омъжени и не разваляш къщи.
По дяволите, ти си тръгвай аз оставам
ще си приказвам с НЕГО тук, до зазоряване.

Na rtech mi plave strach

mezi skvrnami lásky jsou skvrny hříchu.

Přečetla jsem si bílé řádky

Řádky písmen, čárka, tečka.

Zelené byly mé šaty.

A slíbil jsi, že mi napíšeš.

Ale dnes piješ a mlčíš

V pátek je ticho drahé,

a já nežiji na dluh.

Je snadné zchudnout o slova.

Nalévám a odpouštím ti,

a pak platím účty v násobcích.

Sedím a zvědavě slabikují

v novinách na třetí stránce

Nekrology miluji už od dětství.

A posloucham ten silný hlas:

TVŮJ ŽIVOT JE ZKURVENÁ PŘEDSTAVA

A pod osikami v modrém stínu filozofové

sedějí, házet karty a berou tvého krále.

(takhle ze zvyku házím řádky)

Než rozdají eso, směle se napijí,

štamprle, dvě s hroznovou pálenkou.

Nikdy si to neřekl, ale já to pochopila...

Po pokeru odjíždíš domů,

 Mě take už nebaví číst.

Stejně za novinami bulim,

z řádků se slovy - zarmoucený.

Hlas mi šeptá: ZTRÁCÍŠ ČAS.

Z kladných postav se mi chce zvracet

Nespíš s vdanými ženami a nerozbjíš rodiny.

Sakra, jdí do prdelé, já zůstanu.

Budu si tu s NÍM povídat až do rána.

SMRT je fiktivní postava z děl Terryho Pratchetta a vždy když mluvi pismena jsou VELKÉ. Nemá hlasivky, takže když hovoří, člověk neslyší přicházet jeho slova zvenku, ale pouze si je uvědomuje ve své hlavě. V knihách o Zeměploše je to vyznačeno tak, že jeho slova jsou sázena  kapitálkami. Zvuk jeho hlasu se přirovnává k dunícímu olověnému víku rakve či k ozvěně hrobky. Jeho typickým rčením je pak: DNES TY.