Без име

Днес ми е босо и плачливо,
а стъпките ми не личат...
Вълните в пясъка попиват,
а твоите тръгващи болят.
Мълча, тъй много вече писах 
бе казал не един поет,
мълчанието е писък-
когато си отвъд.


Dnes jsem bosonohá a ztracená
mé kroky nejsou vidět ... 
Vlny v písku se vstřebávají
a tvé kroky odcházejí a bolí. 
Mlčím. Tak mnoho už jsem psala,
né jeden básník tohle říkal: 
Ticho je zoufalý výkřik,
když jsi pryč.