...

 Kde vítr vane

 kapraď sklání listí v stínu. 

V temnotě den se noří 

jak jiskra neutekla od osudu

když noc se blíží, všechno pohasíná. 

Jen kapraď v temnotě pročítá 

pod smrků denní svit nevítá.

Jen kapky rosy ji objímají 

Jen mech ji deku vábí 

jen vítr vane

sbohem v píseň zpívá 

pro srdce v kořenech 

které kapraď skrývá 

Po fotografie kapradiny 

Letní sen

 Na kopcích ztichlá tma ulehla 

do naha se ze svého plášťe svlékla. 

Zněl šepot listu, přivolaval bliže

brokáty slunce v padu šli do břize.

Má touha v náruče večera odevzdána

sebrala seno a usnula do oregana.

Kde píseň smutná cvrčci z lásky hralí

pod hvezdy co kaňky s tuží ńakapali. 

Růžový keř o který se mi tiše zdalo

byl jen nokturno, přání co se neudálo.

Ostružiník bez květu, s ostří trní budí 

po kratké noci, v hrudniku vychod rudý.

. . .

Jako růže k růží zní... 

Dech noci kdy snění denní mizí. 

Kde v koutě láska dříme, 

kde lidská touha bývá břímě

co táhne duše do zahubí. 

Když marná se zapře osudu 

hledající zpětné zplaní 

tam kde opětování 

není ...

* * *

 Zamilujeme se ale ne do sebe. 

V rytmu deště do kvetoucí pohled jara...

...do červenající se oblohy.

Do neznámého

a do neznámou, 

zamilují me se.

Do nádechu ve chladem rána, 

do vůně teple kávě.

Kdy rano u kavarny vysedáva 

s bloček, s růžoví pastelky

A čeka že jí řekneš o Vltavě

Kde možná čas na chvíli se zastavi. 

A ty nebudeš jako dřív. 

A bude ona listek z tulipanu

Jak předpověď, 

uvěříla ve tvých dlaních.

Случка ... Nehoda...

Садя цветя, а вече теб те няма.
Мушкати с морави гердани
копая стръкчетата с лопата
а ти измислица боляща в душата
си тяло хвълено оттатък

която ми омръзна да държа.

Решавам просто да те засадя.

Кошмарите си идват у дома...

Поникват във саксиите с цветя

обагрени  в зловестност думи

а аз седя омърляна пред тази яма
момиче на балкона от измама

което силно мрази в червено.

Да те забравя просто е решено. 

Опирам се о парапета.

Готов си вече скъпи, на парчета. 

Sázím květiny a ty už nejsi.

Muskati s červenými náhrdelníky,

vykopávám stonky rýčem

a ty jsi iluze která bolí v duši,

tvé tělo ale v dálce nic ne tusí,

a  už mě tak nebaví tě tam držet.

Rozhodnuta jsem, jednoduše tě zasazit. 

Noční potvory už se vracejí domů...

Do mích květináču kliči tmou

obarvení zlověstnými slovy

já zíram spinavá před touhle jámou.

Jak dívka na balkoně klamu

která nenávidí v barvu rudou

Zapomenout na tebe prostě budu

o zabradli opřít unavu musím

Teď jsme milačku jenou my dva

do Prčic ty jsi ale na kusy.   

...

Навън бушува буря, 
изтръгва нарцисите от лехите ми
и учи ме да съм кокиче

и да те обичам в бурите. 

Venku zuří bouře, 

trhá narcisy z mých záhonů

A učí mě být sněženku,

milovat tě v bouřích.

Приказка за ламята - Pohadka pro draka

Тя идва в душата ти от мрака

и има мъничко ключе на шията

но не e крехкa, а e черен дракон  

 и носи неизказана повеля. 

Тегнее сивата мъгла отгоре 

над мрачините се разтила сянка

над снежните върхари прелетява. 

Такава тайна има да ти каже

за острите парчета под гърдите. 

Не притежава разкаяние 

покорство няма пред земята,

намира и си къса ябълки

от всички едемови градини

А принцове със мечове не я очакват

не помнят вече как изглежда

и че ламята не с люспеста гърбина,

а че е  Дева огнено засмяна

и че е лесна за улавяне с поглед

и лесна за убиване със думи

и че била така е прокълната,

да бъде наранена с необичане. 

Заключена от малкото ключе

през девет планини в десета

е тайната на нейното сърце,

Изпуснато парченце стъкълце.

Счупено. 

Přichází do tvé duše z temnoty

na krku nosí malý klíček.

Ale není křehká, nýbrž černý drak,   

a nese to co tě v nocí straší. 

Šedá mlha se  nahoru vznáší 

nad šerem se rozprostírá stín

přes zasněžené vrcholky letí. 

Takové tajemství ti má říct.

Ostrých střepů v hrudi jsou. 

Nemá výčitky svědomí,

žádnou pokorou  před zemí, 

najde a utrhne každé jablko

ze všech zahrad Edemu.

Knížata s meči jí neočekávají

už si nepamatuji, jak vypadá

a že dračice nemá šupinatý hrb,

ale že je pana s ohnivým úsměvem 

že je snadné jí zachytit pohledem

že je lehce jí zabit slovem

a že byla tak zakletá.

Být zraněná s neláskou. 

Zamčené malým klíčem

přes devět hor v desáté

je tajemství jejího srdce. 

Upadlý kousek skla.

Rozbítý. 

Inspirace: 

Dlouhou tmou jdou

 smutnou řadou tu pouhou, 

Vesele jelen se nesměle směje, 

Bílých již myších my vidíc li v cíli, 

Lákavá lanka nám zář v hlavách jásá