Не оставам - Nezůstávám

Carl Schweninger (1854-1903) The Morning Star and the Moon

Кажи ми как да спра експрес
когато през земята ми минават
две релси, гара със адрес
където трябва да остана
поне за цял живот.

Кажи ми как да спра експрес
когато просто се задава,
а аз очаквам без протест
косите с вятъра да замотава
там в някой чужд живот.

Кажи ми как да спра сега,
експресът връхлетял срещу ми.
Съдбата не е никакъв претекст
а влаковете не обичат думи.
те гонят падащи звезди.

Душа тук време не остана да се чудиш
или се качваш, днес, сега
или е ясно...

...че го губиш.

Експрес се спира с две ръце
стоиш направо срещу светлината.
Душа, събрали си багажа?
От днес живееш на луната.
..............................................

След светлините сблъска е кратък, 
и стига само за въздишка отлетяла... 
тъй закопняла, разпиляна в тласък, 
душата нивга не остава цяла... 

....нито остава в него.

Nezůstávám

Řekni mi, jak zastavit expres

když na zemí mám 
koleje dvě a stanice s adresou

a musím tam zůstat 

tak minimálně celý život.

Řekni mi, jak zastavit expres

když už je rozjetý

a bez protestu já si přejí 

aby mi s větrem vlasy smotal

tam v nějaký jiný život. 

Řekni mi, jak teď se zastavím,

když expres na mě vletěl.

Osud-omluva žádná není 

a vlaky slova nehledají 

oni chtěj hvězdy když padají.

Tak Duše zde čas už nemáš aby si stála

buď půjdeš dnes a půjdeš  teď 

nebo snad jasné víš  ...

... že jeho ztratíš .

Express s dvou rukách zastavíš 

když  přímo proti světlo stojíš.

Так Duše má, 

už máš hotová zavazadla svá ?

Protože na Měsíci žiješ ode dneška.

...........................................................

Poté, co se rozsvítí, je krátký sráz 

jak povzdech šel nahoru

jak touha, v třesku zlomená

duše nemůže už  býti celá...

...ani nadále byli spolu.