Кажи ми, че съм мимолетна и съдбовна,
дете на лятото че съм, капризна пеперуда,
и че се давя във позлата и охолство.
Три реда изречи и ще отлитна
отново да изпридам тишината.
Ала присядаш и мълчиш
с книга падаща в тревата.
Говоря аз, зад думите говори празнотата
разбираш ли от допира на рими.
Аз всъщност искам да ме уловиш
във струните на гаснещото лято.
Копринената пеперуда е прозрачна
преди сама да изтъче пашкул.
Прозрачна е нехайна синевата
в очите ти, с които ме държиш.
Смеха ти е достачна причина
да виждам как шумят листата
в отенъци на нежни струни.
На хълма да се спирам и да викам
на ехото в безкрая името ти.
И в какавидата да не умирам,
да вярвам, че ще се родя крилата.
На хълма сядащ и си бос
преплувал си реката.
Ще можеш ли да укротиш
в косите ми иcкриците на резидата.
За да открадна миг и да съм тук
с нозете ти посяла необята.
Когато пеперуда уловиш
душата и отлита от земята.
Строшена можеш да ме задържиш
с игла забита по средата.
Най-вечното e мимолетнo.
Řekni mi, že jsem pomíjivá a osudová,
že jsem dítě léta, rozmarný motýl,
a že se topím v pozlátku a přepychu.
Řekni tři věty a já odletím
aby jsem znova žila v tichosti.
Ale ty si jen sedneš a mlčíš
s knihou padající do trávy.
Mluvím já, prázdnota za slovy mluví.
Rozumíš dotekem rýmů.
Toužím abys mě chytil
na strunách doznívajícího léta.
Hedvábný motýl * je průhledný
než si utká kokon.
Průhledná je bezstarostná modř
ve tvých očích, kterými mě držíš.
Tvůj smích je důvodem
vidět jemný šepot listí
v odstínech něžných strun.
Na kopci abych se zastavila a volala
k ozvěnám v nekonečnu tvé jméno.
Uzavřená v kuklе abych neumírala
ale věřila, že se zrodím s křídly
Na kopci sedíš naboso,
přeplaval jsi řeku.
Budeš schopný zkrotit
ve vlasech jiskry zapadajícího slunce.
Ukradla jsem chvíle a jsem tady
položím ti k nohám křehkost.
Ale když chytíš motýla,
jeho duše vyletí ze země.
Zlomenou si mě můžeš ponechat
s jehlou zapíchnutou uprostřed.
Nejdůležitější je pomíjivé.
* Bourec morušový (Bombyx mori)
Няма коментари:
Публикуване на коментар