Отговор

Си в дните, в утрините,
под листата, в  лъхнала се трева,
под слънчевите мостове,
в люлчиците от паяжина
в туптящите сърца на врабчетата.
В колелцата завихрен вятър,
прекатурен по оранжевите покриви,
в трепета на цветните прашинки,
в огледалцата от роса,
в игличките на боровете,
в звъна на лилавите камбанки,
в прашеца на люляците
в смеха на глухарчетата,
в тъгата на макове, в съня на житата,
ти си...
Целувка от хладен дъх,
извивката на бяло облаче,
светлосиня панделка небе,
стихче слязло по улука,
дъждовна локвичка,
камъче в обувката ми
си ти.

А аз?
Не ме измисляй,
съм ванилената капчица, от сладоледа ти.

Разтопена върху усните ти.
Зная,  че ти харесваш ягодов.

Jsi ve dnech, ráno.

Jsi pod listím, v trávě,

pod slunečními mosty,

v kolébkách z pavučin.

V tlukoucích srdcích vrabců.

V koleček vířícího větru,

nad oranžovými střechami,

V chvění květinového prachu,

v zrcadlech rosy,

v jehličí borovic,

ve zvonění fialových zvonečků 

v pylu šeříků

ve smíchu pampelišek,

ve smutku máků, ve spánku pšenice,

jsi...

Polibek chladného rána jsi.

Nádech po kterého se zadýchávam.

Křivka jsi od bílého mraku.

Světle modrá stuha oblohy.

Verš básně jsi, usnul na mém klavíru. 

Dešťová nota.

Kamínek v mé botě

jsi. 

A já?

Nehledají mě. 

Jsem vanilkový dotek ve tvé zmrzlině.

Roztávám na tvých rtu. 

Vím ale že máš rád jinou. Jahodovou.